V červnu 2026 poslal Jakub Nepožitek, nový člen vedení KVZ JASLO Olomouc, vedení svazu otevřený dopis. Není to zápis ze schůze ani oficiální stanovisko – je to upřímný pohled člověka, který je ve svazu krátce a dívá se na něj očima zvenčí. Předsedkyně SVZ ČR Ing. Eva Hýblová si přála, aby text vyšel pod jménem autora: ať členská základna vidí, že chuť něco změnit není jen věcí vedení, ale i členů v klubech. Text otiskujeme v plném znění, jen s drobnými redakčními úpravami.
Pohled zvenčí
Dovolte mi, abych Vám touto cestou sdělil několik myšlenek. Již více než 24 hodin přemýšlím nad zápisy z posledních jednání Ústřední rady, které jsem si prostudoval. Přiznám se, že ve mně vyvolaly řadu úvah o současném fungování Svazu vojáků v záloze i KVZ. Předem se omlouvám za přímost svého vyjádření. Lidé, kteří mě znají, vědí, že jsem člověk otevřený a upřímný. A právě z této pozice své názory předkládám.
Rád bych zdůraznil, že nijak nezpochybňuji zásluhy dlouholetých členů ani práci lidí, kteří se řadu let věnují SVZ či KVZ. Bez jejich úsilí by svaz nebyl tam, kde je dnes. Nabízím pouze pohled člověka, který je ve vedení KVZ teprve několik měsíců a který přichází z trochu jiného prostředí. Někdy je totiž potřeba pohled zvenčí, aby upozornil na věci, které mohou být pro dlouholeté členy již natolik běžné, že přestávají být viditelné.
Dal jsem si čas vše prostudovat, přečetl jsem zápisy i Jednací a organizační řád a zamyslel jsem se nad tím, co očekávám od KVZ, co bych rád viděl ze strany SVZ a jak by podle mého názoru mohl svaz vypadat v budoucnu.
Řád z jiné doby
Současný Jednací a organizační řád je bezpochyby propracovaný a administrativně přesný dokument. Současně však jeho struktura, jazyk i způsob fungování odpovídají době, která je již za námi. Pro generaci, která bude svaz formovat v roce 2027 a v dalších letech, působí příliš rigidně, pomalu a administrativně. Místy mám pocit, že více energie věnujeme procesům a formalitám než samotné činnosti, která by měla být hlavním smyslem existence svazu.
Dnešní doba vyžaduje pružnost, technologickou vyspělost, schopnost vzdělávat veřejnost v oblasti bezpečnosti a zároveň vytvářet prostředí, které bude atraktivní nejen pro nové členy, ale i pro partnery a podporovatele. Mladší generace nevnímá svět prostřednictvím schůzovní činnosti a administrativních postupů. Vnímá jej prostřednictvím komunit, spolupráce, sdílení zkušeností, moderního vlastenectví a reálné připravenosti. Mění se armáda, mění se výcvik, mění se technologie a mění se i lidé. Svaz vojáků v záloze by měl tuto změnu vnímat a aktivně na ni reagovat.
Čtyři oblasti, které nás brzdí
Po prostudování materiálů jsem dospěl k obavě, že bez významnějších změn může mít SVZ v horizontu několika let vážné problémy s generační obměnou a dlouhodobou udržitelností. Vidím několik oblastí, které tomu napomáhají.
První je pomalost a administrativní náročnost některých procesů. V době, kdy většinu komunikace řešíme během několika minut elektronicky, působí některé schvalovací mechanismy zbytečně těžkopádně.
Druhou oblastí je technologické zaostávání. Některé části dokumentů stále odrážejí způsob komunikace a fungování, který byl běžný před mnoha lety, ale dnešní generaci již neoslovuje.
Třetím problémem je nízká atraktivita svazu pro externí partnery. Moderní střelecké a branné prostředí je dnes propojeno s výrobci technologií, střelnicemi, vzdělávacími organizacemi i soukromými instruktory. Právě zde existuje potenciál pro spolupráci, který podle mého názoru zatím není dostatečně využíván.
A konečně je zde otázka tradic. Tradice jsou důležité a zaslouží si respekt. Neměly by však být jediným pilířem identity organizace. Vedle nich musí existovat prostor pro inovace, nové disciplíny a nové generace členů.
Svaz jako garant kvalitní přípravy
Osobně bych si přál, aby SVZ kladl mnohem větší důraz na edukaci, brannou gramotnost, vzdělávání veřejnosti a budování hrdosti na členství ve svazu. Aby byl vnímán jako organizace, která rozvíjí schopnosti svých členů a přispívá k jejich odbornému i osobnímu růstu.
Současná armáda připravuje vojáky na prostředí, které se výrazně změnilo. Součástí výcviku jsou moderní optické systémy, práce s drony, informačními technologiemi, taktické postupy, zdravotnická příprava, střelba v dynamických situacích i další dovednosti odpovídající současným požadavkům. Podobným směrem se vyvíjí také civilní střelecká komunita. Existuje obrovské množství kurzů, soutěží a vzdělávacích aktivit, o které mají lidé zájem a za které jsou ochotni investovat svůj čas i finanční prostředky.
Právě zde vidím obrovský prostor pro SVZ. Nebylo by přínosné, kdyby se svaz stal garantem kvalitních kurzů, odborných školení a moderních forem přípravy? Nebylo by správné nabídnout členům více možností rozvoje a zároveň otevřít dveře lidem, kteří dnes o existenci svazu často ani nevědí?
Tradice a novinky se nevylučují
A zde se dostávám k otázce budoucnosti. Nebyla by škoda, kdyby historie, tradice a hodnoty SVZ a KVZ postupně zanikly jen proto, že nedokážeme oslovit novou generaci? Všechna čest lidem, kteří svaz budovali a udržovali po desítky let. Jejich zkušenosti jsou nenahraditelné. Současně však nastává čas předat část odpovědnosti mladším členům, dát jim prostor pro vlastní nápady a umožnit jim, aby si sami vyzkoušeli, co funguje a co nikoli.
Jsem přesvědčen, že vedle tradičních střeleckých disciplín může existovat také prostor pro modernější formy střelecké a branné přípravy. Jedno nemusí vylučovat druhé. Naopak. Tradiční disciplíny mohou zachovávat odkaz a historii, zatímco modernější aktivity mohou přivádět nové členy a otevírat svazu další možnosti rozvoje. Oba směry mohou vedle sebe fungovat a vzájemně se obohacovat.
Ve své profesní praxi často slýchám větu, že některé věci nejsou tak jednoduché. Moje zkušenost je však jiná. Ve většině případů nejde o složitost problému, ale o ochotu hledat řešení a odvahu něco změnit. Kdybych tomu nevěřil, nepřijal bych vedení klubu, který měl téměř stovku členů, vysoký průměrný věk a minimální finanční prostředky.
Pravidelně komunikuji s lidmi z armády, Policie České republiky, střeleckých organizací, pořadateli soutěží, provozovateli střelnic i instruktory. Překvapilo mě, jak málo z nich zná SVZ nebo KVZ a jak málo dokážeme nabídnout jako organizace. Přitom právě zde vidím obrovský prostor pro spolupráci a budování dobrého jména svazu.
Podstata je v lidech
V červnu jsme v klubu pořádali trénink a malou soutěž. Přestože jsme museli hledat nové zázemí, podařilo se vše zajistit. Přihlásilo se osm lidí. Není to mnoho, ale byli jsme mezi lidmi, kteří mají chuť se zlepšovat, učit nové věci a trávit čas společně. Trénovali jsme, soutěžili a sdíleli zkušenosti. A právě v tom vidím podstatu všeho, co by měl svaz svým členům nabízet.
Přál bych si, aby se podobným směrem dokázal posouvat i SVZ jako celek. Jsme zde především pro naše členy, jejich rozvoj, vzdělávání a společné aktivity. Administrativa, funkce a organizační struktura by měly být prostředkem k dosažení těchto cílů, nikoliv cílem samotným.
Pokud některá z mých slov vyzněla příliš ostře, omlouvám se za formu. Mým cílem není kohokoliv urazit ani zpochybňovat práci lidí, kteří svazu věnovali mnoho let svého života. Rád bych pouze otevřel diskusi o tom, jak zajistit, aby SVZ měl budoucnost nejen v příštím roce, ale i za deset či dvacet let.
Již 20 let se ve stavebnictví řídím jediným heslem: Cestu buď najdu, nebo udělám. Takhle nahlížím na každou profesní výzvu. Pojďme společně najít tu naši.
Jakub Nepožitek
KVZ JASLO Olomouc
Máte k úvaze co dodat? Souhlasíte, nebo vidíte věci jinak? Diskusi o budoucnosti svazu chceme vést otevřeně – napište nám na info@svz-cr.cz. Vybrané reakce rádi zveřejníme.